Problémy života
Minulost nás všechny sžírá, je to první problém, který musíme vyřešit, abychom mohli začít znovu… ale není to tak jednoduché jak se zdá, i když to zní hezky. Začne to tak, že se vám něco přihodí, něco strašného, pak nastane ve vašem životě, pocitech a myšlení naprostý chaos. Nakonec to skončí tak, že chcete utéct od toho, kdo jste, co si zažíváte, snažíte se stát něčím jiným, ale moc dobře víte, že ať uděláte cokoli, ať se chováte tak či onak, pořád jste to vy a to nezměníte. Ptáte se sami sebe „ jak by se to dalo změnit?“, ale pořád nenacházíte řešení a když už nějaké najdete, stejně se nakonec ukáže jako jen další selhání. Většina lidí to řeší nejjednodušeji, ale zároveň zaplatí nejvíc, životem. Hodně lidí, co se snaží se vyhrabat z nelidských podmínek, z pekla, které si zažívají každý den, se buď stanou lupiči, vrahy, ale nejčastěji to končí sebevraždou.
Podle většiny lidí je sebevrah jen člověk, co utíká před vším tím stresem, problémy, člověk co nemá nervy to vydržet a bojovat, člověk, který už nestojí o další trápení a všechno další co to přináší, člověk co už si neví rady a je naprosto bezmocný. Ale zamyslete se, a podívejte se na to jejich očima. Co zjistíte? Nechci se jich zastávat, ale zkusili jste si někdy otočit zbraň proti sobě? Už jen ten pocit, že na vás míří hlaveň… a když k tomu zahlédnete kulku co vás má zabít, není zase tak lehké zmáčknout spoušť. Ať jde o jakoukoli sebevraždu jakoukoli zbraní a jakýmkoli způsobem, tak to chce nepředstavitelnou odvahu a překonání pudu sebezáchovy. Když k tomu přidám myšlenky na své milované, pokud nějaké má, tak si nedokážu představit jak se musí cítit, a co teprve ostatní věci jako naděje co by byla, ale kterou už odmítá. Je toho spousta, ale je pravda, že člověku vše dojde, až všechno ztratí nebo těsně před smrtí. Tehda člověk pochopí podstatu života a pak už jsou jen dvě možnosti, ke kterým vede pouze jeden krok. Ale musí se rozhodovat rychle, protože jestli otálí, bude po smrti. Jestli se rozhodne žít, čeká ho naprosto jiný život než doposud. Život, který objevil díky své tehdejší “zbabělosti“, kterou prokázal, a taky díky lidské blbosti.
Možná bude krásný, možná ne, ale nikdy to už nebude jako dřív, nikdy to nebude horší. Bude žít s rozvahou a bude téměř imunní vůči věcem, které ho potkávali a které ho taky budou potkávat i nadále( problémy byly, jsou a budou ). Nikdy se však už nevzdá svojí naděje a svého života, protože už ví, že za lidský život nic nestojí, že není na světě nic co by ho mohlo nahradit.
Třeba najde své uplatnění ve společnosti, trochu úcty a pořádnou práci, pak si postaví dům a třeba časem potká svoji vysněnou lásku, na kterou tak předlouze čekal. Po nějaké době se ožení, a přivedou na svět nový život, který by nebyl, kdyby mu nedošlo pár věcí dřív… Rozdává všude radost a štěstí a nikdo se nedoví, že neměl existovat.
Kupodivu se pak z některých těchto lidí stávají doktoři, právníci, policisté, hasiči, ale se zaměřením spíše na psychologii, protože chtějí pomáhat lidem, kteří jsou na tom podobně či stejně jako oni. A právě tihle lidi bývají nejlepšími v těchto oborech a pracích, protože moc dobře ví, jaké je být v situaci jako ten dotyčný, mají s tím své zkušenosti a umí pomoci, protože sami se museli tehda dostávat z podobné či stejné situace v jaké jsou teď jejich pacienti. Nejsou dobří jen v psychologii a poznávání lidské povahy, ale také ve vztazích, ať už jako poradci či vlastní maličkosti. Když přeskočím to, jaké mají nervy, výdrž a odhodlání, dostanu se k jedné z otázek: „ co vlastně čekáme a chceme od života? “. Většina lidí nejspíš chce být bohatá, někteří sní o tom, že budou mít lásku na celý život, další zase, že si založí rodinu a budou žít normální život a některým stačí jen to, že je někdo bude mít rád a budou mít z čeho žít. Ale jsou to jen letmé myšlenky, pocity a paličatá hlava co nás k tomu vede. Takže co by jsme si přáli doopravdy, co by stačilo k naší spokojenosti a perfektnímu životu? Tohle je to nekonečné zamyšlení každého z nás, překážka, kterou překoná jen velmi málo lidí. A jen tahle hrstka se spokojí s tím málem co má a nechce víc než potřebuje a může chtít.
Ale položte si otázku: „ řekněme, že život je jako čaj, skončí, až se vypije celý šálek či jej někdo rozlije. Co víme o druzích čaje? Chceme to vlastně vědět? Pro někoho je čaj zase jen čajem, ať už je jakýkoli, a i když mají svoje rysy, podle kterých je můžeme dělit, jaký to má smysl… všechen čaj se přece pěstuje stejně jenom s drobnými rozdíly které když se naučíte, můžete pak vyhledávat. Ale čaj sám sebe nedělí, je stále jeden a tentýž, dělí ho lidé, aniž by se ho zeptali co si o tom myslí. Někteří lidé ho dělit nechtějí, protože nezáleží na druhu čaje, pijete-li ho v dobré náladě. Když není žádný lepší, proč se lidé snaží překonat sami sebe? Vždyť jsme zase a jenom lidé… “
Komentáře
Přehled komentářů
Excellent advice. Regards.
personal essay college application https://theessayswriters.com write me an essay https://essaywritingservicetop.com
paying college athletes essay g370iy
(Eugenezooni, 7. 4. 2023 0:57)