Zamilovaný
Krásné, snad sen? Ale co se to děje?
Dívka jako hvězdička na temném nebi,
Co se stalo, že už se vůbec nesměje?
Co odpoví když optáš se? „proč!,kdyby“.
Tváře jak obláčky, však slzami smočené,
Tekoucí proudem až k samému nitru,
Anděl, co srdce má láskou zlomené,
Vlasy a křídla chvějí se ve větru.
Ruce slzami pokryté, sepjaté v klínu,
Třesou se bolestí, klesají k zemi,
„proč miluji toho co zradil? Bez něj zhynu,
proč bolí to?!“ to už nic nezmění.
Životem prochází, umírajíc netuše,
Pláčem svým potopy vytváří,
Lidé oddaní života rozkoše,
Zrada, nenávist, hněv svět znetvoří.
Proč anděl miluje, proč pro to pláče?
Kdo odmítl by ji, nebyl člověkem,
Proč je svět takový, proč, milý starče,
Proč na lásku odpoví se nevděkem?!