Valentýn
Od chvíle co spatřil ji zas,
Kdy zahlédl její úsměv, překrásné oči,
Kdy doufal, že do náruče mu skočí,
Pro něj zastavil se čas.
Řečeno bylo jen pár slov,
Šli bok po boku, stále se smála,
Jsou věci cennější než vzácný kov,
Zima se s ní jemně hrála.
Z ničeho nic zastavil její kroky,
Zeptal se na jedinou otázku,
Pak něco jí z lásky daroval,
Čímž zpestřil tuhletu procházku.
Z jejích očí štěstí začalo zářiti,
Nedá popsat se pocit těch dvou,
Nedá popsat se to prožití,
Což nelze psát rukou mou.
Poté kolem krku mu skočila,
Záře v očích obou dvou,
Co bylo mezi nimi v tu chvíli?
Kdy pusou to rázně zakončila.
Pak blesk rozčísl oblohu,
A hrom zatřásl zemí,
Tím jediným „polibkem“,
Vše pro ně se mění.
Podlehl pocitům, vášni,
Jenž naplnila ho v té chvíli,
Když spojily se jejich rty,
Snad andělé strážní?
Teď všechno jinak je,
Však kdo tohle změní,
Časem příběh smývaje,
Už z toho nic není.
Ale ten den, tu nezaměnitelnou chvíli,
Nelze zapomenout na city, na ni,
Stále má a bude mít ji v srdci svém,
Tak dlouho, jak bude snít její sen!!!