Vady
Vada člověku v mnohém brání,
A je jedno jak silná je,
Jemu připadá to jako zdání,
Než se z toho probere.
Nedostane se vám práce,
Nedostane se vám přátelství,
Všechno trvá velmi krátce,
Tohle nic dobrého nevěstí.
Nikdo nebere vás vážně,
Nic se vám stále nedaří,
A když jste na něčí straně,
Něco se vám podaří?
Kdepak, stále jste jen pytel mouky,
Který sem tam zrnko usype,
A lidi posílají všechny jejich brouky,
Zda to zrnko je dost syté.
Když není tak zájem nemají,
A odhodí jej mimo společnost,
Tak si vás pěkně podají…
Kde je naše dobrosrdečnost.
Spoustu věcí je vám odepřeno,
Ale i přes to všechno něco máte,
I když si myslíte že to máte sečteno,
A už vůbec neříkejte že to vzdáte.
Máte to co jiní lidé nemají,
Upřímný pohled na život a svět,
Co oni vlastně lidem rozdají?
To co nemají ani za 100let?
Nemají co… jen bohatství a slávu,
Ale k čemu bez lásky a přátel?
To napadne i na louce „ krávu “,
Že tím mají v srdci kráter.
I když máte to moc těžké,
Láska potkat váš muže taky,
A i když není to tak lehké,
Pak máte času a pocitů mraky.
Je jedno jestli jste smolař,
Je jedno jestli jste boháč,
Život si tím hnedka nemař,
Vždyť přece nejsi hrbáč.
Je jedno jestli jste mizera,
je jedno kam jste ochotni zajít,
Láska je jako Jizera,
Stačí ji jen hledat a najít.
Jaký je smysl života ?
To člověk musí pochopit sám,
A kde je všechna naše dobrota?
Něco k tomu ještě mám.
Lidi neváží si toho co mají,
Bojí se mluvit o citech a víc,
Oni už tohle všechno znají,
Co mají z toho že mlčí? Nic.
Když člověk, ať už to nezdravý,
Poví něco o bolestech či pocitech,
Ze začátku ho zdvořile pozdraví,
Začne vykládat a řeknou „ to si nech “.
Však když napíše o tom báseň či knihu,
Začtou se všichni a přemýšlí nad tím,
„Kde, kde krucinál dělám chybu“,
on snad vážně pravdu má s tím?
Spousta lidí se mu vysměje,
Ale někteří to pochopí,
Jeho u srdce to velmi zahřeje,
A naději svou zas uchopí.
Je jedno čím jste,kdo jste,
Vždy se najde pro vás někdo,
Kdo řekne vám že špatný nejste,
Že rád vás má, že nejste leckdo.