Třpytivá krása
Ten den, kdy vítr stromy ohýbal,
Den, kdy vánek jako vichřice byl,
Kdy sníh střechy domů pokrýval,
A pak náhle se sám vítr utišil.
Zahlédl jsem v dálce překrásný sen,
Vločky sněhu hladily mne po tváři,
Oči sledovaly třpyt, překrásný den,
Co vše světlo, příroda spolu vytváří.
V tomhle stavu překrásného snění,
Scházelo jen málo k tomu,
Štěstí co jen s láskou se mnění,
Přivést si svou lásku domů.
Tehda v tu chvíli překrátkou,
Dal bych vše na světě za to,
Abych byl sní, s láskou mou,
To cennější je než pouhé zlato.