To co nikdy nepocítíš
Ráno vstáváš s myšlenkou v hlavě,
Jak přežít další den hlavně,
Den prázdna a smutných přání,
Bolí to… tak není to zdání.
Zdání by bylo, že nejsi sám,
Že někdo miluje, „ šanci ti dám “,
Zdání je, když máš tu lásku,
Zdání je, když vyhraješ sázku,
Zdání je, když nejsou hranice,
Než zastaví tě márnice.
Zdání je jen představa,
Která krásné sny prodává,
Jen krásný sen,
Je to je….
Pravda je něco jiného,
Ne až tak moc skvělého,
Kde život tě jen trestá,
Jsi jen jedním ze sta.
Ze sta lidí s krásným žitím,
Druzí utíkají před svým bytím,
Jako ten kdo mezi nimi není,
Doufám že se život změní.
Nechceš být stále sám?
Radu ti sám nedám…
Sám pořád jsem,
Každičký dlouhý den.
Však až bude ti to jedno,
A nic už s tebou nehlo,
Nezoufej ve svém smutku,
A najdi se v dobrém skutku!
Nezáleží na tom co bylo,
I když z toho málo zbylo,
Stačí jen když půjdeš dál,
Přece už není čeho by ses bál…