Selhání
Člověk má sen,
Snaží se za ním jít,
Chce žít jen,
A spokojený být.
“Ten sen“ všichni jsou jiní,
Avšak mnohé se změní,
Až stane se o čem sníš,
Vše už po té smíš.
Sen splní se jen málo lidem,
Zbytek žije ve světě jiném,
Ve světě noční můry,
Když nemají silnou vůli.
Těm co splní se tohle přání,
I těm, kterým jen zdání,
Řeknu teď pár vět.
Vždyť nezhroutí se svět.
Měl jsem taky jeden sen,
Mít štěstí, lásku jen,
Přání bylo možná smělé,
Teď cítím opak vřele…
Touhy, city, mámení,
“ To není žádné umění “,
tohle řekl by jen někdo,
který řekl si „leckdo“.
Leckdo je jen ničema,
Pocity? Ty nemá…
Jestli ano tak jen lže,
A krev v žilách mu vře.
Pravda je opak lži,
Jako moře a nábřeží,
„„„ pravda je ta “““
že velmi málo lidí cítí,
tak málo, jak úplněk svítí.
Málo lidí uzná lásku,
Málo lidí sundá masku,
Jen ti kteří cítí,
Můžou šťastní býti.
Jenže hodně lidí zoufá,
A v to jejich doufá,
Že když v životě nelžou,
Bojí se že selžou.
;o)
(Bubu, 3. 2. 2008 18:41)