Sebevrah
Na mostě ve stínu noci,
Stojí temná postava,
Už není v jeho moci,
Pro červy bude potrava.
Z života neměl nic,
A vztah stál za nic,
Přátele neměl nikdy,
A práci měl jen někdy.
Na světě byl vždycky sám,
„Po hubě mu dám“,
Ochlasta se z něho stal,
A o sebe se bál.
Však všechno jedno mu už je,
Na ničem mu nezáleží,
Však z toho smutný je,
„Mě tenhle osud nenáleží“.
Skočil z toho mostu,
Na kolejnou cestu,
Tehdy uvědomili si jaký byl,
Však on už to nezažil.
Až po smrti došlo všem,
Co vlastně přál si jen,
LÁSKU – ta odpověď zní,
Teď už to každý ví.