Opravdu už mě nenapadají názvy...
Když dotknu se tě mou dlaní,
Hned vidím jak tvé oči září,
I když slzy stále roní,
Ale i úsměv na tvé tváři.
Pláčeš, však štěstím samým,
Že lásku svou již u sebe máš,
Když tě po tváři, vlasech hladím,
Ty pusu mi vždycky dáš.
Obejmu tě a do ouška ti zašeptám,
" Miluji tě, jsi mé všechno, můj svět ",
Doufáš, ale myslíš že se nezeptám,
Jestli jsi můj nejkrásnější květ.
Slzy stírám něžně z tváře,
Nenechám tě nikdy víc,
Už zůstane ti v očích záře,
V tom nezabrání vůbec nic!
Ležím s tebou, cítím tvé tělo,
Přál bych si zastaviti čas,
Vše je tak jak by přesně mělo,
A příště stane se to zas.
Vášeň, něžnost nás provází,
Ale taky dostaví se chtíč,
Noc znova už teď odchází,
Ale my nebudem nikdy pryč!
Vždy najdu si tě ať si kdekoli,
Vždy bolesti tvé vyléčím,
Ať se dívá klidně celé okolí,
Ať vidí že si pobrečím!
Je mi jedno co kdo říká,
Je mi jedno co kdo vidí,
Ať čehokoli se to týká,
Vždy v srdci tě budu míti!