Očima lásky
Hledám duši, která odešla z mého těla,
Samotou ztrápená, topíc se v nicotě,
Hledám lásku, co vyhnout se mi chtěla,
Bez ní tělo mé zůstává v temnotě.
Pomoci z temnoty, radost to zkoušela,
Celé ty roky překonává myšlenky,
Avšak moc štěstí s tím neměla,
Nepřekoná příšerné vzpomínky.
Zkoušel to úsměv, chtíč i snění,
Ale nakonec promění se v pouhý prach,
A jak čisté nebe v bouřku se mění,
Tak přijde s tmou také strach.
Strach samoty, která je bez jeho duše,
Co hledá lásku, duši jí spřízněnou,
Teprve až najde ji, tak projde si netuše,
Tou nejneuvěřitelnější proměnou.
Poté vrátí se, neodejde víc,
Pozná za co život vážně stojí,
Spřízněné duše neoddělí nic,
Už budou navždy svoji…