Noc černé magie
V temné noci, konce dne,
Otázky jsou nepřímé,
Co to hučí, co to září,
Co ten dotyk na mé tváři.
Jemné, tiché, ale bolestné,
Sem tam chvilky zlověstné,
Někdy slza se tu mihne,
Někdy zase pláně divné.
Co je to tam za krásu,
Není sever v mém kompasu,
Z kopce barvy jen se šíří,
Jsou z ticha i v lese výři.
Čím blíž jsi tomu zázraku,
Tím víc je toho soumraku,
Který zakrývá všechny květy,
A otvírá bránu pro jiné světy.
Když dojdeš však na místo,
Vše náhle zmizí,
A i když budeš “číst to“,
Bude ti to cizí.
Nekromanta zahlédneš,
A než se sám ohlédneš,
Promění tě v hvězdný prach,
A rozpráší tě na horách.
Černá magie to tam byla,
Jen tahle myšlenka ti zbyla,
Teď na horách celých máš svůj hrob,
Ten nejkrásnější ze všech dob.