Měsíční svit
Večer, kdy slunce usíná,
Kdy touha pomalu umírá,
Kdy v dálce je neznámá tvář,
A nad ní polární zář.
Pomalu blíží se k tobě,
V jakékoli roční době,
V té jediné chvíli,
V předaleké míli.
Vychází měsíc,
A v jeho svitu,
Paprsků tisíc,
Postava je tu.
Krása to pro oči,
Tenhleten pohled,
Jenže než se otočí,
Mizí až za dohled.
V tom krásném snění,
Nechceš najít probuzení,
A čekáš až přijde zase,
Ve své plné kráse.
Dívka v měsíčním svitu,
Už víš že pro tebe je tu,
Tak pospěš a za ní jdi,
Než jiného uvidí,
Pak zhasla by polární záře,
Smutek vletěl by do tvé tváře.