Láska není jen slovo
Kdo vymyslel tuto větu?
Teď ukážeme, že opak je tu.
Kde láska není jen pouhým slovem,
tak jako rozdíl mezi úplňkem a novem.
Láska pro mnohé lidi je jen hra,
která nemá žádná pravidla,
která nemá žádné meze,
jen se po ní sem tam sveze.
Pro ně slovo je to pouze,
nepřemýšlí nad tím dlouze.
Prostě je a není,
co v životě to změní.
Lásku jsem si prožil,
bohužel taky trápení.
V tu chvíli jsem se složil,
snad bylo to jen znamení.
V tu chvíli byl jsem na dně,
pohozen mezi svými pocity.
Opěru hledal jsem marně,
byl jsem jako opitý.
Nevnímal jsem, co kdo říká,
„Ten za něco hodně piká“.
Cítil jsem bodání nožů tisíce,
tady – přímo do srdce.
Láska je zdrojem radosti,
stejně tak i kruté bolesti.
Je i zdrojem vášně a touhy.
Nebo je to jen pocit pouhý?
Když řekne, že tenhle vjem je omyl,
srdce by Ti tímto zlomil.
Neví, jak moc máš ho ráda,
ne jen jako kamaráda.
Pro spoustu lidí,
tak jak si žijí,
je k životu třeba lásky,
jenž vyhladí v životě vrásky.
Jak potká je láska pravá,
což se někdy taky stává,
cítí se jak v sedmém nebi.
Ale to však ještě neví,
jakou má ta láska moc.
Ať neprosí pak o pomoc.
Však krásu světa poznáváš.
Svou radost všude rozdáváš.
Nevíš co se s tebou děje,
když se na Tě pousměje.
Když pohladí Tě po tváři,
a přitom se krásně směje,
něco se tu vytváří,
u srdce Tě to mile hřeje.
Láska je, když tvé oči září,
a vždy je úsměv na tvé tváři.
Když v druhém štěstí najdeš,
až na hranice možností zajdeš.
Když najdeš druhou půlku duše své,
vše v životě se náhle změní.
Všechny city jsou odkryté,
vše bude jako krásné snění.
Však pro různé lidi různá je,
jako list z jehličnaté aleje.
Ten kdo cítí bolest v srdci,
má přátele na pomoc přeci.
Láska je taková, jak ji vidíme,
někdy jí žijeme, někdy v ní bloudíme.
Je celičká jen pro nás tu,
tak naslouchej jejímu hlasu.
Přál bych těm, co myslí si,
že je to jen slovo pouhé,
ať lásku prožijí si,
a cítí se jak v duze snové.