Kostka ledu
Můžeš hvězdu překrásnou z nebe mít,
opustit to vězení, co jsi tenkrát sdílel,
láskou omámen, srdcem dlouze snít,
vznášet se párem andělských křídel..
Můžeš sám sobě neustále vzdorovat,
procházet mlhou když slunce září,
svůj úsměv třpytu závoje darovat,
cokoli, když do zad pořád nůž ti vráží.
Snažím se s tebou mluvit každý den,
však každé slovo odfoukl vítr pryč,
znova vězení, pořád zůstává životní sen,
hladina pohltí, dno říká: hlavu svou vztyč...