Faleš
Sen, který sníme, pouhá kapka jako hladinu rozčeří,
nechá jej zmizet v oka mrknutí.
Myšlenky bloudíc hvězdným nebem,
kde za mraky snaží se skrýt,
před láskou, pocity jenž prošly světem,
jen zábavu snaží se mít.
On každou kometu pozná i s jejím závojem,
pak okouzlí ji svým nápojem,
který namíchá z prachu hvězd,
pak po mléčné dráze nechá se vést,
až dokud nerozjasní se obloha.
Dál mraky nekryjí úmysly měsíce a hvězdy jasně září,
protože už vidí na měsíci jeho lest.
A i když je stále mezi nimi,
nechtějí nebe zachvátit brekem ani odvetou.
Tak jako listy na podzim k zemi padají,
na jaro zase květy rozkvetou.