Co člověk zmůže proti osudu
Bylo tomu dávno již,
A je jedno jestli smíš,
V Tvém životě prostém,
A okolí sprostém,
Žila jedna žena,
Společenstvem byla zděná.
Zemřeli jí rodiče,
Zemřela jí dcera,
Žila pouze ve víře,
Změnila se zcela,
Nemá skoro nic,
Nemá ani na krajíc,
Složila se z toho,
Že událo se mnoho,
Mnoho ztráty, mnoho bolesti,
Už necítí radosti,
Takhle smutně žila dál,
Nikdo už jí nezůstal.
Měla bohužel tohle štěstí,
Co dobrého to pro ni věstí,
Život připravil jí nástrahy,
Aby dostalo se nápravy?
Třeba to tak není,
Jenže kdo to změní.
Může změnit to ona?
Může být jako nová?
Může…odpověď zní,
To ona přeci smí,
Záleží to na ní,
jestli stane se paní.
Říká se že je to osud,
Všichni myslí si to dosud,
Je to pravda, taky není,
Tyhle slova všechno mění,
Však záleží na člověku pouhém,
Co udělá v životě „ dlouhém “.