City neznámého
hodně mu zbývá než pozná svět,
i když má překážky před sebou,
byl také velkým nezbedou.
A snů ještě víc,
Hodně toho chtěl,
A nemá vůbec nic.
Co všechno může mít,
Co vymůže si hlasem,
Když sám bude chtít.
Neměl přání žádné,
Když po životní míli,
Kamarád->srdce zrádné…
Bez hlavy i duše,
„jakou možnost mám?“
řítíc se někam netuše.
„Vše se pro mne změní“,
nebyl konec všech dnů,
a nic z toho není…
„Proč miluji já tebe“,
z jeho snu zbylo,
to co vždy bylo.
Po tom zážitku se změnil,
Není koho by vzal do svých
dlaní,
Smysl se teď změnil.
Aby měl ho někdo rád,
I kdyby venku lilo,
On bude před jejími dveřmi
stát.
“cokoli“ pro ni udělá,
nechápe sám všechny věci,
na to musí být oba dva.