Chvilková závrať
Míval strach co bolí,
jako tohle znamení,
postrádán životen, obojím.
Najednou z temnoty,
jas světla naděje,
hrály nám noty,
a šli vidět šlápěje.
Poprvé již nebyl sám,
svůj sen anděl prožíval.
Jeho dech,
na ústech,
spanilé slečny necítí.
Vybral si jedinou,
které srdce daroval.
Její dotek život dal,
slova duše dotkla se,
její úsměv za to stál,
anděl lásce vzdává se...
Její cestou ji nechal jít,
i když srdce mu při tom puká,
o pět o ní může jen snít...
Bez křídel víří prach,
snů a jeho radostí...