Bezohlednost
Jednou chlápek žil,
Neměl žádné city,
Pocit mu jen zbyl,
Že není nikdo chytrý.
V práci nedbal kolegů,
Samo na sobě mu záleží,
Avšak dostal od gangů,
Co mu právem náleží.
Nezbavil se toho zdání,
Že nejlepší je pouze on,
Kdo myslel si že ho to ranní,
Že odbije mu věžní zvon.
Stále byl jen zticha,
A když někdo se ho zeptá,
Stane se z něj „mrcha“,
Řek ať raději se neptá.
Jednoho dne spáchal vraždu,
„POLICIE!?“ “ Nebojte, už jdu “,
šel sedět na pět let,
a nezajímal ho svět.
Po odsedění trestu,
Vrátil se zpět ke stu,
Ke stu zaměstnancům své firmy,
Ten trest byl asi příliš mírný.
Jak zabili mu ženu,
Zhroutil se a zjistil,
Že za každou cenu,
Nemá to co vlastnil.
Už rozumí tomu všemu,
Je součástí toho vjemu,
Už nebude jako dřív,
Má to na něj velký vliv.