Nikdy nepocítím to co tehdy,

Bohužel bylo to jen někdy,

Ten krásný pocit u srdce,

To nepoznají mé ruce…

Nikdy nepoznal jsem radosti,

I přes všechny žádosti,

Snad jen když byl jsem malý,

Tyhle věci se snad staly.

Nikdy nepoznal jsem přátele,

Přes to tvářil jsem se vesele,

I přes to žil jsem dál,

A na všechny se smál.

Nikdy neměl jsem touhy,

I když člověk jsem pouhý,

Vždy stačilo mi málo,

Aby to za to stálo.

Nikdy nedostal jsem dárek,

Jsem jen pouhý kašpárek,

Udělá co se mu řekne,

Až na kolena klekne.

Nikdy nevěděl jsem co mám,

Co každému snad dám,

Proč takoví jenom jsem,

Když s tebou zrovna jsem.

Nikdy neznal jsem to co znám,

Radu vám však nedám,

Sám nevím co se má,

To není zpráva radostná.

Nikdy nesplnilo se mi přání,

Nebylo to ani zdání,

Kéž splnilo by se alespoň jedno,

Teď už je mi všechno jedno.

Nepoznal jsem skoro nic,

Ani listu rub a líc,

Stromy, řeky, zvířata,

Ani kapky života.

Nepoznal jsem lásku,

Ani žádnou krásku,

Chci mít nějaké poznání,

Vždy něco mi v tom zabrání.